Ohlédnutí režiséra za divadelním představením Vinnetou
Vážení a milí přátelé, diváci a příznivci našeho souboru. Přestože jsme se už rozloučili s naším představením Vinnetou, nebo možná právě proto, dovolte nám i tentokrát jedno krátké ohlédnutí slovy Radka Šmída, režiséra představení:
Když se ohlédnu za uplynulými třemi lety s naší komedií Vinnetou, mám pocit, že bych o tom mohl napsat knihu. Tolik zážitků, tolik emocí, tolik improvizací a nečekaných situací, že by se o tom dalo vyprávět celé hodiny. A přesto se všechno tohle vměstná do jediné věty: byla to jízda, na kterou nikdy nezapomenu. Začalo to docela nenápadně – našel jsem scénář komedie na motivy Vinnetoua. Petr Kolečko napsal geniální, vtipný a nadsázkou nabitý text, který si mě okamžitě získal. Ale než se dostal na jeviště, musel projít vším možným: zdlouhavými zkouškami, pandemickými opatřeními, odloženou premiérou, nečekanými změnami v obsazení a mnoha dalšími překážkami. Pamatuji si naše první zkoušky – ještě jsme se úplně neorientovali v textech, hledali jsme správnou rytmiku v dialozích, učili se pracovat s postavami. Zjišťovali jsme, že některé scény jsou vtipné samy o sobě, zatímco jiné potřebují hereckou finesu, aby opravdu bavily. Postupně jsme se sehrávali a začali si uvědomovat, že tahle hra má obrovský potenciál. Ale věděli jsme, že všechno stojí a padá na publiku. A pak přišla premiéra. 19. listopadu 2022 ve Slané. První představení po měsících příprav, a já jsem v zákulisí měl pocit, že mám místo žaludku kamenolom. Nervozita byla všudypřítomná. Vyprodaný sál, přidané židle, obrovská očekávání. A pak se rozsvítila první světla a začalo to. Během pár minut bylo jasné, že diváci se smějí přesně tam, kde jsme chtěli, a ještě o něco víc. Když jsme během přestávky procházeli chodbou, slyšeli jsme, jak si lidé opakují naše repliky. A ve druhé polovině už bylo jasné, že tahle hra je trefa do černého. Ovace ve stoje na konci představení? Sen! Od té chvíle jsme hráli, kde jsme jen mohli. Turnov, Semily, Košťálov, Vratislavice, Libštát, Vesec pod Kozákovem, Levínská Olešnice, Tanvald, Desná, Chuchelna, Poniklá atd. – pořád jsme byli na cestách, pořád jsme balili kulisy, pořád jsme plánovali další reprízy. A pořád jsme se bavili. Každé místo bylo jiné. V některých sálech nás překvapila srdečnost pořadatelů, jinde bylo publikum tak rozjeté, že jsme se neudrželi a začali na jevišti improvizovat víc než obvykle. Jedním z nejsilnějších zážitků bylo pro mě vystoupení na hradu Pecka. Původně jsme měli hrát na nádvoří, ale kvůli nepříznivému počasí jsme se přesunuli do historického rytířského sálu, který dodal našemu představení úplně nový rozměr. Tohle představení bylo nádherné – bavili jsme se my, bavilo se publikum, a když zazněla známá hudební melodie, měl jsem husí kůži. Nebyl to ale vždy jen hladký průběh. Potýkali jsme se s technickými problémy nebo hledáním alternací na poslední chvíli. Petr Haken, turnovská divadelní legenda, se k nám připojil ve chvíli, kdy jsme potřebovali záskok, a jeho herecký výkon nás všechny tak nadchl, že s námi hrál několik dalších repríz. Hledání nové Ribanny bylo další výzvou – potřebovali jsme někoho, kdo nejen zvládne roli, ale zapadne i do týmu. A povedlo se. I když se tato etapa nyní uzavírá, já cítím, že má tvůrčí cesta pokračuje. V hlavě se mi nenápadně rodí myšlenky na další projekty – ať už mě osud opět zavede do známého prostředí Slané, nebo na mě čekají nová, nečekaná setkání na jiných scénách. Těším se na to, co přinese budoucnost, a na případné nové spolupráce. Takže jak bych to shrnul? Byly to tři roky plné smíchu, dřiny, zážitků, přátelství, improvizací a nezapomenutelných večerů. Když jsme před pár dny odehráli poslední reprízu v Podůlší, měl jsem pocit, že jedna má část umírá. Loučení bylo zvláštní – smutek, že končí něco tak úžasného, ale zároveň radost z toho, co jsme dokázali. 25 odehraných představení, více než 2500 diváků, nespočet improvizací a úžasných momentů. Děkuji všem, kdo byli součástí téhle cesty. Divákům, hercům, technikům, pořadatelům, všem, kdo pomáhali s produkcí a organizací. Děkuji za každý potlesk, každou pozitivní reakci, každé slovo, kterým jste nás podporovali. Byla to nádherná jízda a nikdy na ni nezapomenu!
Radek Šmíd
Tolik slova režiséra Radka Šmída. A chcete-li si zavzpomínat i vizuálně, zde jsou obrázky z premiéry a zde jsou obrázky ze zákulisí, zkoušek a zájezdů. A zde najdete také několik videí o tomto představení. Děkujeme za přízeň a těšíme se na shledání u dalších představení našeho souboru, například u komedie Vila s věcným břemenem!
Když se ohlédnu za uplynulými třemi lety s naší komedií Vinnetou, mám pocit, že bych o tom mohl napsat knihu. Tolik zážitků, tolik emocí, tolik improvizací a nečekaných situací, že by se o tom dalo vyprávět celé hodiny. A přesto se všechno tohle vměstná do jediné věty: byla to jízda, na kterou nikdy nezapomenu. Začalo to docela nenápadně – našel jsem scénář komedie na motivy Vinnetoua. Petr Kolečko napsal geniální, vtipný a nadsázkou nabitý text, který si mě okamžitě získal. Ale než se dostal na jeviště, musel projít vším možným: zdlouhavými zkouškami, pandemickými opatřeními, odloženou premiérou, nečekanými změnami v obsazení a mnoha dalšími překážkami. Pamatuji si naše první zkoušky – ještě jsme se úplně neorientovali v textech, hledali jsme správnou rytmiku v dialozích, učili se pracovat s postavami. Zjišťovali jsme, že některé scény jsou vtipné samy o sobě, zatímco jiné potřebují hereckou finesu, aby opravdu bavily. Postupně jsme se sehrávali a začali si uvědomovat, že tahle hra má obrovský potenciál. Ale věděli jsme, že všechno stojí a padá na publiku. A pak přišla premiéra. 19. listopadu 2022 ve Slané. První představení po měsících příprav, a já jsem v zákulisí měl pocit, že mám místo žaludku kamenolom. Nervozita byla všudypřítomná. Vyprodaný sál, přidané židle, obrovská očekávání. A pak se rozsvítila první světla a začalo to. Během pár minut bylo jasné, že diváci se smějí přesně tam, kde jsme chtěli, a ještě o něco víc. Když jsme během přestávky procházeli chodbou, slyšeli jsme, jak si lidé opakují naše repliky. A ve druhé polovině už bylo jasné, že tahle hra je trefa do černého. Ovace ve stoje na konci představení? Sen! Od té chvíle jsme hráli, kde jsme jen mohli. Turnov, Semily, Košťálov, Vratislavice, Libštát, Vesec pod Kozákovem, Levínská Olešnice, Tanvald, Desná, Chuchelna, Poniklá atd. – pořád jsme byli na cestách, pořád jsme balili kulisy, pořád jsme plánovali další reprízy. A pořád jsme se bavili. Každé místo bylo jiné. V některých sálech nás překvapila srdečnost pořadatelů, jinde bylo publikum tak rozjeté, že jsme se neudrželi a začali na jevišti improvizovat víc než obvykle. Jedním z nejsilnějších zážitků bylo pro mě vystoupení na hradu Pecka. Původně jsme měli hrát na nádvoří, ale kvůli nepříznivému počasí jsme se přesunuli do historického rytířského sálu, který dodal našemu představení úplně nový rozměr. Tohle představení bylo nádherné – bavili jsme se my, bavilo se publikum, a když zazněla známá hudební melodie, měl jsem husí kůži. Nebyl to ale vždy jen hladký průběh. Potýkali jsme se s technickými problémy nebo hledáním alternací na poslední chvíli. Petr Haken, turnovská divadelní legenda, se k nám připojil ve chvíli, kdy jsme potřebovali záskok, a jeho herecký výkon nás všechny tak nadchl, že s námi hrál několik dalších repríz. Hledání nové Ribanny bylo další výzvou – potřebovali jsme někoho, kdo nejen zvládne roli, ale zapadne i do týmu. A povedlo se. I když se tato etapa nyní uzavírá, já cítím, že má tvůrčí cesta pokračuje. V hlavě se mi nenápadně rodí myšlenky na další projekty – ať už mě osud opět zavede do známého prostředí Slané, nebo na mě čekají nová, nečekaná setkání na jiných scénách. Těším se na to, co přinese budoucnost, a na případné nové spolupráce. Takže jak bych to shrnul? Byly to tři roky plné smíchu, dřiny, zážitků, přátelství, improvizací a nezapomenutelných večerů. Když jsme před pár dny odehráli poslední reprízu v Podůlší, měl jsem pocit, že jedna má část umírá. Loučení bylo zvláštní – smutek, že končí něco tak úžasného, ale zároveň radost z toho, co jsme dokázali. 25 odehraných představení, více než 2500 diváků, nespočet improvizací a úžasných momentů. Děkuji všem, kdo byli součástí téhle cesty. Divákům, hercům, technikům, pořadatelům, všem, kdo pomáhali s produkcí a organizací. Děkuji za každý potlesk, každou pozitivní reakci, každé slovo, kterým jste nás podporovali. Byla to nádherná jízda a nikdy na ni nezapomenu!
Radek Šmíd
Tolik slova režiséra Radka Šmída. A chcete-li si zavzpomínat i vizuálně, zde jsou obrázky z premiéry a zde jsou obrázky ze zákulisí, zkoušek a zájezdů. A zde najdete také několik videí o tomto představení. Děkujeme za přízeň a těšíme se na shledání u dalších představení našeho souboru, například u komedie Vila s věcným břemenem!
 |
| Stojící zleva: Ludvík Vlček, Daniel Schovánek, Marcel Pátý, Petr Bažant, Katka Schovánková, Radek Šmíd, Tomáš Novotný, Stanislav Bittengl, Viky Kynčlová Sedící zleva: Lukáš Kmínek, Antonín Hoffmann, Martina Wittmayerová |